Příběh znaku města
Plzeňští měli již před rokem 1433 ve znaku svého města chrtici. Již v 15. století lidé věřili, že chrtice vyjadřuje věrnost katolické církvi a českému králi. Počátek plzeňského erbu tedy tvořil červený štít a v něm stříbrná chrtice.
K rozšíření erbu došlo krátce po roce 1433, když římský císař Zikmund Lucemburský dal Plzeňským do znaku velblouda. Zlatý dvouhrbý velbloud v modrém poli měl připomínat jejich činy při neúspěšném obležení západočeské metropole husity. Nedávné výzkumy prokázaly, že původní barva tohoto pole štítu nebyla zelená, ale modrá. Brzy po roce 1433 si naši předkové sami doplnili erb postavou anděla-štítonoše.
Za vlády Jiřího z Poděbrad se Plzeň stala členem opoziční Zelenohorské jednoty a vedla s českým králem válku, ve které naše město podporovala papežská kurie v Římě. Za věrnost Římu proti většině českého národa obohatil Plzeňským znak papež Pavel II. Roku 1466 vydal listinu, jíž přidával k oběma starším polím erbu dvě nová. Od té doby tvořil plzeňský znak čtvercový štít. Dvě nová pole symbolizovala papeže i jeho úřad a dále poměr Čech k římské říši.
Ve stříbrném poli byly dva vzhůru postavené a od sebe odvrácené zlaté papežské klíče a ve zlatém poli se objevil vpravo hledící zbrojnoš s připásaným mečem. Voják držel v pravici pravou polovinu černého orla.
Politický a náboženský zápas katolické většiny a nekatolické menšiny v Plzni ve druhé polovině 16. století skončil vítězstvím většiny, ale převážná část nekatolíků žila a pracovala ve městě dál.
Na důkaz vítězství katolické strany přidal do znaku našeho města papež Řehoř XIII. v roce 1578 na dosavadní štít vysoký zlatý kříž vztyčený na zeleném trojvrší, na němž je zlatý nápis: “In hoc signo vinces” (v tomto znamení zvítězíš).
Na vyobrazení na této papežské listině byly ještě další heraldické prvky, např. olivová ratolest, dvě helmy a halapartna. Celý plzeňský erb tehdy dostal konečnou podobu platnou dodnes.
